Archive for the Moje písně Category

Jericho

Neděle, Leden 8th, 2012 | Permalink

C Slož si F ruce C na břiFchu,
zavři oči C na chvíF li.
Jako stráže C kdysi v F JeriBbchu,
když F zbraně C složiFli.

Jen neklesej v kolenou
jako když Raab pospíchá
z okna věšet červenou
šňůru z hradeb Jericha.

R: F Tak zapomeň Bb na pýFchu,
dopij víno z Bb kaliFchu,
ale věz, že C moje F armáBbda
už se F blíží C k JeriFchu.

Zatni svoji ruku v pěst,
zkus zakřičet do ticha
padly však už stovky měst
a taky hradby Jericha.

Klidně klaň se na východ,
třeba můžeš bojovat,
ale padne hrdé Jericho
a ty uvidíš jeho pád.

R: Zašeptám ti potichu:
„Máš dva krůčky ke hříchu.
Co se má stát, to se staň,
já už mířím k Jerichu.“

Polovic

Sobota, Září 24th, 2011 | Permalink

     A                                 D         E         A
1. Mám špatné zprávy – život je půlka bídy.
Jsme napůl zdrávi a napůl invalidi.
Polovic citů skrýváme za úsměvy,
na druhou dáváme padesát procent slevy.

2. Půl platu na nájem, půl platu do benzínu.
Kdo by se divil, že jedem jen na půl plynu.
Když spolu mluvíme, jsi jako napůl hluchá.
I já tě poslouchám jenom tak na půl ucha.

                        D                D/C      H7   
R: Všechno se zkrátka dělí na polovic,
                        E7                            A   
jenomže já už bych chtěl mít trochu víc.
A7             D                   D/C               H7   
Nemuset rozhodnout se kterou půlku ztratit.
                    E7
Vše nebo nic.

3. Polovic života jsem už za záda složil.
Z toho, co chtěl jsem, sotva tak půlku prožil.
Z úsměvů důlky v půlce případů zmizí.
Sevřou se půlky u nočních zpráv v televizi.

4. Z toho, co čekáš, ti sotva půlka vyjde.
Půlka je v plánu a druhá půl? Jak to přijde.
A pak se divíš a dáváš si ruce v boky,
když i má píseň končí uprostřed …

Neplacený Svátek

Sobota, Září 24th, 2011 | Permalink

1. Kdy už konečně bude
život jak cesta rájem?
Kdy už zavládne slíbený blahobyt?
Zatím zkus, když to pude,
dvakrát nezaplatit nájem.
Čeká tě v nejlepším případě holobyt.

R: Kdy už, kdy už, kdy už to přijde?
Kdy už skočí tyhle neplacený svátky?
Kdy už aspoň něco mi vyjde?
Kdy už splatím všechny své splátky?

2. Život se někdy kroutí
v podivných zatáčkách.
Křič, nebo breč, zkoušej to porovnat.
Stejně se pod tlakem hroutíš,
jseš po krk ve sračkách,
a kdyby ještě ne, tak aspoň šlápneš do hovna.

R: Kdy už, kdy už, kdy už se stane,
že skončí období neplacených svátků?
Kdy už uslyším: „Vážený pane,
tady máte taky něco na oplátku.“

3. Nasaď si na oči pásku
a rukou šmátrej k cíli.
Kde je tvá jistota? Ariadnina nit?
Vždycky prohraješ sázku,
diváci nadšením šílí,
když vše, co ti zbývá, ti beztrestně můžou vzít.

R: Kdy už, kdy už, kdy už to bude?
Kdy už, kdy už přijde ten den?
Kdy už konečně zvítězím nad osudem?
Kdy už tenhle Svátek, bude zaplacen?

R2: Tak zatím pořád dál jsem neplacený Svátek.
Co měl jsem, to jsem dal, zbyl mi jen kalendář mých splátek.
Ale věřím jako malé dítě v nějaké lepší příští.
I když není zlato vždycky všechno, co se trochu blyští.

Ten, kdo kráčí pod hvězdami

Sobota, Září 24th, 2011 | Permalink

     D                       A                         Hmi             F#
1. I ten, kdo kráčel ke hvězdám, leží pohozený v trávě
G                A                     Hmi
jak dětská sbírka starých desetníků.
D                        A                               Hmi         F#
Se svým snem zůstal sám, jak lžička ve vypité kávě,
G                  A                       Hmi
jak žebrák s prázdnou dlaní na chodníku.
D                                    A
Chtěl hvězdu pohladit a pořezal si dlaně
Hmi           F#                   G             A
a střípky z hvězdy se mu zanítily v ráně.
G        D     A       Hmi              A            Hmi
Místo cest společných všude jen zákaz vjezdu.
Hmi           F#          G          A             G      D   A Hmi A Hmi
On dýchá do dlaní, zahřívá hasnoucí hvězdu.

2. I ona klečí na betoně, před sebou pár lesklých mincí
a oči odvracejí kolemjdoucí.
Chtěla by dýchat pro něj, dát ruku svému princi,
znát lásku a ne jenom prázdný soucit.
Spíná ruce poloprázdné, kolena sedřená do krve.
Ví, že její hvězda hasne dnes, tak jako poprvé.
Klečí dál, smířená, se slzou na řasách.
Z vlasů si vyčeše vychladlý stříbrný hvězdný prach.

3. Bloudí po prázdném bytě ukrytí za záclonami,
trápí se myšlenkami co by kdyby.
On umírá na úbytě, ona žije vzpomínkami
na jeho dávné nevyřčené sliby.
Smáčí si svoje tváře vodou z pod přivřených víček,
listuje snářem, místo hvědy jen pár svíček.
Pohozen ve trávě přísahá bezhlavě – nikdy se naděje nevzdá.
Čeká až vyjde mu hvězda.
Čeká, že vyjde mu hvězda.

Vánoce na blátě

Sobota, Srpen 13th, 2011 | Permalink

C
1.Tak už zas táhnu sáně po blátě a trávě
G
už 10 let jsem neviděl pořádnou závěj
Ami                                 Ami/H
a tak se ptám, zda letos trochu nenasněží,
F                            G
ale v půlce února? To už asi ztěží.
C
Umazané děti staví venku blátoláky.
G
Už půl roku je podzim, tak na triko a na tepláky.
Ami                          Ami/H
Každý rok říkám si, že se jednou dočkám,
G
ale zas je nebe bez mráčku a nikde ani vločka.

C                                G
R: Vánoce na blátě. Další rok čeká tě
F
Dívat se jak dětem od saní jiskry jen srší.
C                           G
Vánoce na blátě. Spolehlivě zdeptá tě,
F                                          G                  C
když zatáhne se obloha, ale místo sněhu prší.

2.Děti cestou do školy sbíraj z trávy jinovatku,
uplácaj si kouli, co nenaplní pivní zátku.
Vzpomínám, když jako děti jsme celí v sněhu zmizeli.
Dneska je to dávno pryč, tu časy už jsou v prachu.
Já se divím vlaštovkám, že ještě stále odlétají,
že jim to stojí za to letět do teplých krajin,
když tady celou zimu slunko krásně svítí
a v půlce ledna tady kvete luční kvítí.

R:

3.To dětské zklamání těžko vyjádřit lze slovy.
Sníh vidím každý rok už jenom v Mrazíkovi.
A tak si každoročně říkám když je leden,
Že Martin na tom koni už asi nepřijede.
Asi mu všechny bílé koně pochcípali
a my zas neužijem čepice a šály.
Čekám, kdy zas silničáři budou překvapení
a tunami soli sníh na břečku změní.

R:

Obyčejnej chlap

Sobota, Srpen 13th, 2011 | Permalink

1. Já chtěl bych básníkem být. Slovo k slovu verše psát.
Svoje city zachytit, na papír své srdce dát.
Oči tvé jsou sladký med sebraný od lesních včel.
Do těch já jsem spadl hned jak je prvně uviděl.

R: Jsem však jen
obyčejnej chlap co ho občas bolí záda,
co je nade všechno rád, když ví, že ho máš ráda.
Co miluje tvůj smích, tvou blízkost i tvoj dych,
ale nevím jak bych do veršů to skládal.

2. Kdybych tak byl flétnista. Stačilo by flétnu mít,
potom bych ji dojista jen pro tebe nechal znít.
Slyším hudbu ve tvém jméně, je to píseň dávných dob,
co hrá muž jediné ženě, své první i poslední.

R: Jsem však jen
Chlap co sotva pískne na píšťalku z proutí,
co kdyby držel flétnu, jen si prsty zkroutí.
Co stačí mu jak věno jen to tvoje jméno
a slyší píseň, když se směješ, když se rmoutíš.

3. Jako malíř před plátnem s paletou a štětcem stát,
maloval bych nocí dnem vše, co na tobě mám rád.
Tvoje vlasy, ruce, tvář, i to jak se usmíváš.
Zachytil bych tu tvou zář, všechnu krásu co jen máš.

R: Jsem však jen
chlap co ani neví co je aprikot či lila.
Všechna moje plátna zůstala by bílá.
A tak kreslím si tě ve snu, když do polštářů klesnu
a chtěl bych abys u mě vždycky byla.

4. Rytířem já kdybych byl, u tvých dveří držel stráž,
s koněm na zteč vyrazil jen když se na mně podíváš.
Hrdě hájil bych tvou čest a růže z okna hozená
za můj meč a nebo pěst byla by jediná odměna

R: Jsem však jen
obyčejnej chlap, co nemá koně ani meče
a o rytířích snad si kdysi něco přečet.
Já pro rytířskou slávu nedělám si hlavu.
Jen před tebou chci s růží v ruce klečet.

Jsem jen obyčejnej chlap.

Nečekaná

Sobota, Srpen 13th, 2011 | Permalink

E Jsi ženská, .A co už druhá E není, A
E co chlapa A ze dne na den E změní. A
E Je v tobě A něha, krása, E vášeň, síla,A
C#mi divoká A Šárka i malá E mořská víla. A

Jsi hravý vítr v poli s klasy
když pročesáváš svoje vlasy.
Ty plachá jsi, že podobáš se lani,
však divoká jak řeka v jarním tání.

R: A Jsi věnec, E co vítěze A zdobí. E
F#mi Jsi valčík A na tři doby. E
Jsi kompas tažných ptáků, co na jaře se vrací.
Jsi mojí nekonečnou inspirací.

Jsi báseň psaná v cele smrti,
co duši pohladí i zdrtí.
Jak Prométheus nosíš tíhu světa
a jindy zmůže tě i holá věta.

Ženská co do mě bouři vnese
a jindy tichý potok v lese.
Salome – tančíš při popravě Jana.
Jsi ženská ve všech směrech nečekaná.

Září 2017
Po Út St Čt So Ne
« Led    
 123
45678910
11121314151617
18192021222324
252627282930