Archive for the Zprávy z domova Category

Umělecké potřeby

Sobota, Leden 5th, 2013 | Permalink

Mám doma umělkyni

Moje drahá choť je umělkyně. Jak má chvilku, sedne si a něco tvoří. Nejčastěji kreslí portréty. Nemá tedy žádné školy, ani kurzy, nic. Jen si pořídila chytrou knížku, kde se vysvětlují základy portrétování. A je pravda, že se viditelně zlepšuje.

Já jsem to taky zkoušel. Ale tak dobrý jako ona asi nebudu. Tedy pár obrázků se mi povedlo, a dokonce si myslím, že některé byly i hezčí než od Elišky. Jenže musím přiznat, že jsem podváděl :-o. A to tak, že jsem si prostě vzal něčí fotku, nebo původní obrázek, a hlavní rysy jsem si obkreslil. Výsledky byly slušné, ale nemám moc šanci se zlepšovat.

Eliška takové obkreslování neschvaluje už od začátku a snaží se všechno mít „v oku“. První výtvory tedy byly takové rozpačité. Nicméně nepolevila, nenechala se znechutit a kreslí a kreslí. Dokonce už má i zákazníky. Teda zatím pár známých, kterým nakreslila děti. Ale jestli vydrží, kdo ví?

Malířské potřeby

Většina z nás asi rozlišuje 3 typy tužek – tvrdá, měkká a střední. Nebo když to převedeme přímo na číslování tvrdostí, jak jsme zvyklí ze školy, je to nejčastěji H, neboli 3 – tvrdá, HB, čili 2 – střední a B, případně 1, což znamená měkká. Ale umělec to má náročnější. Na kontury a jemné čáry potřebujete mnohem tvrší tužky než H. Věděli jste, že nejtvrdší tužka se označuje jako 9H? Tedy existuje prý i tvrdost 10H, ale tu jsem nikdy neviděl. To jsou ale extrémy. Větší užití mají měkké řady. Opět se to čísluje až do 9B, což už je přírodní grafit. Tím jsem se třeba pokoušel kreslit já.

Tužky jsou ale pořád jen jedna z tisíců malířských potřeb. Takže co budete minimálně potřebovat, jestli chcete začít kreslit?

  • tužky jsme už probrali. Stačí nějakou HB, nějakou tvrdší, třeba 3H a měkkou 4B. Doporučuji několik kusů od každé, ať pořád nemusíte ořezávat
  • skicák je vynikající pomůcka. Na nějaký rychlý náčrt je ideální. Dá se vzít všude s sebou a vrhnout na něj něj nějaký náčrt může být otázkou pár minut.
  • kreslící papír, na který už budete přímo kreslit, opět můžete vybírat z celé palety možností. Záleží samozřejmě hlavně na použité technice kreslení a na zamýšleném efektu ve výsledku.
  • mazací gumy. Zapomeňte na gumu ze školního penálu. Nutné jsou umělecké gumy. Plastické, čili hnětené gumy si můžete vytvarovat jak potřebujete a vymazat tak i velmi malý kousek kresby.
  • těrky slouží k rozmazání částí kresby, ať nemusíte stínovat prstem. Fakt jsou to těrky a ne stěrky.
  • bílou tužku, nebo bílý uhel také překvapivě často využijete.

Kromě tohoto základu můžete časem ocenit třeba malířský stojan, nebo pracovní desku, lupu na držáku, lampu se studeným i teplým světlem, nožíky na ořezávání papíru či tužek, fixativ pro zakonzervování hotové kresby, atd.

Další umělecké techniky

Nekončí ale vše kreslením portrétů dětí našich známých tužkou na papír. Zkusím si vzpomenout na nějaké umělecké pokusy, kterými se moje Eliška baví.

  • papírové postavičky z večerníčků. To byl tenkrát krásný dárek pro děti v mateřské škole. Každý spolužák dostal jednu.
  • hrátky s ubrousky. Myslím, že odborně se tomu říká dekupáž.
  • ozdobné kolíčky. To vezmete obyčejný kolíček na prádlo, něco na něj namalujete, ozdobíte nějakými drobnými předměty, třeba miniberuškami, hvězdičkami apod. Moc hezky to vypadá.
  • práce s textilem, jako různé nažehlování, batikování, vyšívání…
  • malba na zeď. To byla velká odvaha. Normálně třeba v kuchyni na zeď nad stojem namalovala solničku a pepřenku na prkýnku, nějakou papričku. Nebo v dětském pokoji různé pohádky, jako Sněhurku se všemi trpaslíky, motýla Emanuela i s makovou panenkou a pár dalších počinů.

Kromě toho všeho jsou to takové jednorázové akce. Teď třeba měl Martin ve škole společný projekt se spolužáky, kde měli vyrobit ovečku. Žádné další poyny k tomu neměli. Měla to prostě být ovce. Na tom se Eliška vyřádila. Koupila haldu vaty, plus polystyrenové koule různých průměrů a velké oči, kterým se hýbaly duhovky. Do ponožky nacpala ty 2 nestejně velké koule, pár menších ponožek na uši, nalepila 2 oči a byla úžasná hlava. Tělo bylo z kuchyňských utěrek a nohy z ruliček od toaleťáku. Celé zabalené do vaty, ovce jak vymalovaná.

Nákupy na Internetu

Máte-li štěstí, najdete ve svém městě nějaké umělecké papírnictví. Například u nás v Havířově je jedno na náměstí. Mají tam skoro všechno. Co nemají, to je možné sehnat třeba na internetu. Ale nezkoušejte sehnat třeba těrku, nebo bílou tužku v obyčejném papírnictví.

Stránek máte spoustu. Zkuste třeba www.malirske-platno.cz. Jako člověk, který se živí tvorbou stránek oceňuji zejména grafickou podobu. Je to sice e-shop, ale přeci jen se věnuje krásným věcem, tak je kromě funkčnosti také krásný. Co nabízí? Většinou to, co neseženete v normálním papírnictví, ale i ta umělecká mhou mít problémy:

  • malířská plátna a stojany
  • různé druhy barev – akrylové, olejové, pastely
  • pomůcky jako špachtle, štětce, různé laky a fixativy apod.

Jestli tedy chcete skusit něco zajímavého, nebo potřebujete tip na netradiční dárek, zkuste se inspirovat.

PS: všimněte si na stránkách www.malirske-platno.cz horního banneru. Když tam najedete myškou, tak se kurzor změní na štětec. A hádejte co s ním můžete dělat? Tak to už si zkuste sami ;-)

Vodovodní baterie

Sobota, Prosinec 8th, 2012 | Permalink

Výměna vodovodní baterie?

Nejsem žádný kutil, neřku-li odborník na údržbu domu či bytu. Mít vlastní dům by bylo bezva, ale neuměl bych ho asi udržet v chodu. Ne, že bych se bál práce, nebo byl přímo nešikovný, ale prostě nevím, co je zapotřebí všechno zajistit. Musel bych se učit nejen jak co dělat, ale i to, jak zjistit co je třeba udělat.

Maximum toho, co jsem schopen zajistit, je výměna žárovky, které nám mimochodem praskají pořád, nebo sestavení skříně. Teď mě čeká vysloveně maxi projekt – začala nám kapat vodovodní baterie v kuchyni. Jasně, že by se to dalo vyřešit koupením nové vodovodní baterie, a prostě ji vyměnit. Já se ale rozhodl, že jí opravím.

Duševní příprava

Jsem systematický teoretik, a tak jsem začal studiem. Abych se na to nevrhnul se šroubovákem a kladivem a pak nekrčil rameny u rozebrané vodovodní baterie, která už nepůjde složit dohromady. Tak jsem zjistil, že mechanismus klasické pákové vodovodní baterie je tvořen dvěma keramickými nebo plastovými disky zapouzdřenými v kartuši vodovodní baterie. A jelikož nám kape i z kartuše, i z ramínka vodovodní baterie, budu prý muset vyměnit jak všechna těsnění, tak i kartuš.

Oprava vodovodní baterie – postup

Rozhodl jsem se zaznamenat pro příští pokolení postup opravy naší kuchyňské vodovodní baterie. Aby příští pokusy pionýrů v tomto oboru nekončili ve slepých uličkách poznání.

  1. Zastavte hlavní přívod vody. Dobré je také otevřít naplno vodovodní baterii, aby zbytek vody, co je ještě v trubkách odtekl. Pak je dobré zašpuntovat odtok, abyste nepřišli o drobné součástky vodovodní baterie, nebo je nemuseli lovit v sifonu odpadu – cenná rada, věřte mi :-)
  2. Odloupněte krytku šroubku na vodovodní baterii – většinou je to značka studené a teplé vody. Chce to imbus, ale kolikátka, to fakt nevím. Hodně malý. Pak vyšroubujte jistící šroubek.
  3. Sundejte páku vodovodní baterie, a pak krytku kartuše. Ta se rozebrat nedá, takže pokud je problém uvnitř, rozběhněte se do nějakého obchodu pro novou. Je dobré vzít ji s sebou, protože odpovědět na otázku, ve které se objevují výrazy jako: kolik palců, průměr těsnícího kroužku apod., nepovažuji za možné. Koukat pak na usmívajícího se prodavače, mi moc nepomáhá.
  4. Kdyby byla kartuš v pořádku, nezaškodí ji vyčistit od případného vodního kamene. Pak už jen vyměňte těsnící kroužky. Ještě si dovolím poznámku, že každá vodovodní baterie potřebuje jinou sadu těsnících kroužků. Je tedy dobré stejně navštívit nějaký obchod a koupit si sadu, které odpovídá vaší vodovodní baterii.
  5. Pak to zase všechno poskládejte dohromady a je to. Pokud jste na tom jako já, doporučím na příště si zakreslovat jak co bylo, než jste to rozebrali – dost se tím zkrátí celková doba opravy vodovodní baterie :-)

Vodovodní baterie jako nová

No, stejně jsme potřebovali vodovodní baterii, která má tu vysouvací sprchu, jestli víte. Tak alespoň vím jak postupovat, až nám začne kapat i tahle naše nová vodovodní baterie.

Pitná voda

Sobota, Prosinec 8th, 2012 | Permalink

Je pitná voda ještě pitná?

Svět je zvláštní místo k životu. Na jedné straně jsou místa, kde pitná voda vlastně neexistuje a pokud se tam chcete něčeho napít, musíte vzít třeba krávu nebo kozu, napíchnout jí žílu, dostat z ní půl litru krve a tu pak vypít. Hrůza. A naopak jsou země, jako třeba česko, kde se pitná voda používá na sprchování, splachování záchoda či mytí auta.

Když jsme žili v Teplicích, měli jsme tak vynikající pitnou vodu, že jsme ji nemuseli ani nijak upravovat a dala se používat jako kojenecká voda. Ale třeba v Roudnici, odkud je má krásná žena, tak tam je voda tak tvrdá, že věřím, že reklama na Calgon a podobné věci je s tím vodním kamenem pravdivá. Fakt se za pár dní udělá v hrnku na čaj krápníkový útvar.

A tak je tu další paradox, že pitnou vodou splachujeme, ale nepijeme ji. To spíš zajdem do Kauflandu a koupíme balenou pitnou vodu. Ale kdo o tom něco málo četl, ví, že ani tato pitná voda vlastně není pitná. Chybí v ní důležité látky, zato ale přebývají různé patogenní organismy, po pár dnech to začne kvést zeleně. V tom horším případě se prostě do lahví natočí voda z kohoutku a hotovo.

Pitná voda díky úpravě.

Tak jsem se začal trošku zajímat o úpravu vody v domácích podmínkách. Už před lety se daly vidět nějaké filtry, co se našroubovaly na vodovodní kohoutek a tak jste měli pocit, že jste udělali něco pro zdraví. Doba ale pokročiila, a dnes lze k úpravě vody použít  různé postupy a moderní přístroje, které zajistí požadovanou čistotu jakékoli vody. Takže co můžete použít, aby pitná voda pitná byla?

  • Změkčovače vody
  • Odstranění železa manganu
  • Kuchyňské filtry
  • UV Lampy
  • Mechanické filtry

Třeba mě zaujala reverzní osmóza. Jednoduchý princip – opravdu husté sítko, kdy jedno oko je stejně veliké jako molekula vody. Takže projde jen čistá pitná voda a cokoli dalšího zůstane v sítku. V praxi je to samozřejmě složitější a je víc stupňů úprav – nejdřív mechanické nečistoty, pak organické nečistoty, chemické prvky, ale taky doplnění o žádoucí minerály a prvky.

Můj kamarád se úpravou vody zabýval i profesionálně, a řeknu vám, že když mi natočil upravenou vodu a dal mi ochutnat, byla to opravdová pitná voda. Jo a mimochodem – na kohoutku nebylo přišroubováno nic. Všechno hezky ukryto pod dřezem ve skříňce.

Tak hurá na úpravu vody. Víc si počtěte třeba na http://www.watex.cz

Práce informatika

Středa, Prosinec 5th, 2012 | Permalink

O čem je práce informatika?

Najít práci v oboru informatika není zase až tak složité. Je to dost široký obor, takže stačí se specializovat na nějaký užší obor a trošku se udržovat v kondici. Práce informatika je tedy dost i o sebevzdělávání. Namátkou mě napadá pár oblastí informatiky, kde se dá najít práce:

  • správce sítě
  • uživatelská podpora
  • programátor v různých jazycích:
    • .NET
    • Java
    • Delphi
    • C++ a jeho klony
    • PHP, ASP atd.
  • lektor výpočetní techniky
  • servis či vývoj hardware

Konkrétně já se už pár let věnuji vývoji webů. Nevím, jestli se dá říci, že je to přímo práce informatika, ale okolo počítačů a výpočetní techniky se motám už od svých dvaceti let, čili už taky dvacet let. Ale jestli má někdo představu, že informatik je za vodou, protože málo kdo rozumí tomu, co dělá, ten je na omylu.

Úskalí práce informatika

Nevím jak jiní, ale já narážím na spousty potíží, zejména co se týče financí a vymožení svých peněz. Dva příklady za všechny:

  • vytvořím třeba nějaký eshop na zakázku. Zákazník si nadiktuje spousty specialitek, jako blog na stránkách, možnost komentovat zboží, propojení na podnikový ekonomický systém, různé slevy a specialitky, a já to samozřejmě všechno vybuduji. Jelikož ale zákazníci nemají peníze na koupi celého eshopu najednou, vyjednávají splátky, či pronájem. Má mě varovat, že podnikatel, který neumí zaplatit 15000 Kč za eshop asi není dobrý partner. Samozřejmě, že po 3 měsících mi napíše, že se mu to nepovedlo rozjet, a musí to ukončit, a já pracuji zdarma :-(
  • další příklad je SEO – optimalizace stránek. Domluvím se se zákazníkem na tom, co chce – být na první stránce ve vyhledávačích, zdvojnásobit návštěvnost atd. Opět se domluvíme, že každý měsíc, kdy se to povede, bude zákazník platit dohodnutou částku. Po pár měsících se ale zákazník rozhodne, že už nechce pokračovat. Jenže to už je na čelních místech a já zase dělám zadarmo. Práce informatika fakt není jednoduchá.

Práce informatika na každém rohu

Taky tvrzení mých známých: „Tak si najdi jinou práci v oboru – pro tebe to přece není problém“, jsou velmi častá. Ale opět jsou většinou mimo a mají nereálné představy. To, co dělám teď, mě naprosto uspokojuje. Lektor výpočetní techniky spojuje práci s počítači a práci s lidmi a to je přesně to, co chci. Jen se teď můj zaměstnavatel dostává do potíží a propouští. Já to čekám v půlce příštího roku. No a tak hledám práci informatika jinde. Buď jako lektor (ale to skoro nikdo nepoptává), nebo jako programátor internetových stránek – PHP, HTML, CSS, plus SEO.

Nedávno jsem byl na výběrovém řízení na PHP programátora. V inzerátu měli docela skromné požadavky a nabízeli plat od 25000 do 40000. Stačilo by mi to minimum. Ale jak jsem naznačil, práce informatika má svá specifika. Když jsem tam přišel, odpověděl jsem na všechny dotazy, moc jsem se jim líbil, dokonce tak, že už neuvažovali o jiném uchazeči a rovnou se domluvili, že bych mohl nastoupit ihned. Jen pak přišla řeč na plat. Tak jsem si myslel, že můj požadavek na nástupní plat 25000 je to minimum a stačí mi to. Ovšem nabídka zněla 15000 hrubého s možností za měsíc 15000 čistého. To je ale likvidační, protože z jednoho platu žijeme 4 a jen nájem je 8500.

Takže práce informatika je zajímavá, baví mě a uspokojuje, je snadné sehnat v oboru práci do 14-ti dnů, ale prosím vás: nevíte někdo o nějaké jiné práci za minimální plat? Pište, volejte – čekám a hledám.

Kostkové šachy

Úterý, Listopad 20th, 2012 | Permalink

Jak jsem hrál kostkové šachy poprvé

Šachy mám rád. Ne tedy, že bych byl nějaký znalec, nebo velmistr, ale pokud můžu dělat aktivně nějaký sport, tak jsem rád, když u toho můžu sedět :-). Občas si tedy dám šachy proti počítači. Nejraději nějakou flashovou rychlou a jednoduchou hru. Prostě pár minut na odreagování a relaxaci.

Dnes jsem si do Google zadal vyhledání nějakých online šachů, kliknul bez nějakého velkého vybírání na nějaký odkaz a fakt se mi předvedla šachovnice s rozestavěnými figurkami. Zatím jsem netušil, že je to aplikace, která představuje tzv. kostkové šachy. Vypadaly úplně normálně, jenom chválím grafické zpracování šachových figurek – vypadaly jako ze skla, takže bílé byly takové mléčné a černé spíš tmavě modré, ale obojí poloprůhledné – moc pěkné prostě.

No,tak jsem si vybral bílé (proč nemít výhodu, když si můžu vybrat že?) a normálně zahájil. Inteligence počítačového protivníka nebyla nastavena nijak vysoko, ale přesně na mojí úroveň – musel jsem přemýšlet, ale nezlomil jsem si u toho hlavu. Co jsem ale podcenil, neuhlídal jsem jednoho pěšce, který mi pronikl až na první řadu. Čekal jsem, že si ho soupeř vymění za dámu, nebo aspoň věž, ale nic – pěšec zůstal na A1 a tím jeho role skončila. „Divné“, říkám si, ale byl jsem spokojený – měl bych totiž šach a dost starostí co s ním.

Kostkové šachy – seznámení

Že je něco jinak, to jsem pochopil až když jsem o pár minut později dlouze čekal na tah protivníka a pořád se nic nedělo. Pak jsem si ale všimnul, že se jeden soupeřův pěšec změnil na věž. To mě tedy nejprve velmi překvapilo, pak naštvalo (protože už jsem v pár tazích viděl mat a výhru), ale pak jsem si řekl, že jsem možná jen spustil nějakou moderní variantu šachů. A taky jo. Při bližším zkoumání té stránky vidím, že propaguje kostkové šachy.

Oproti normálním šachům se to hraje skoro stejně – stejná šachovnice, počet a rozmístění kamenů, možnost rošády… jen se třemi změnami, které z toho právě dělají kostkové šachy:

  • pěšec, který přejde celé pole až na první řadu protivníka tam zůstane a není možné jej vyměnit za jinou figuru
  • nelze uplatnit braní mimochodem
  • figurky odstraněné ze šachovnice (kromě pěšců) se odkládají do zásobníku vedle šachovnice a hráč, který je na tahu, může buď táhnout povolený tah, nebo libovolného pěšce vyměnit za jinou figuru tak, aby se shodovala s figurou opačné barvy v zásobníku (prostě když jste soupeři sebrali třeba věž, kostkové šachy umožňují libovolného pěšce změnit na věž)

Kostkové šachy – moje první výhra

No, zkrátím to. Jakmile jsem pochopil, že si můžu změnit libovolného pěšce taky na nějakou silnou figuru, tak jsem si pořídil druhou dámu a pak už to bylo jednoduché. Vyměnil jsem svého střelce za jezdce, který mi tam překážel, pak jsem si dovolil obětovat věž, abych ho donutil pohnout králem, no a pomocí dvou dam ho dostal. Srabácké? Možná, ale poznat kostkové šachy tím, že hned vyhraju, to mi za to stálo ;-)

Litinová kamna

Sobota, Listopad 3rd, 2012 | Permalink

Na zimu litinová kamna

Blíží se zima. Nevím, jestli jste si toho všimli, ale posledních pár let snad nebyl podzim. Léto, léto, pak spadnou listy a za dva dny hned zima. Teplo je pak jedno z nejdůležitějších témat, zejména u rodinných domů. Jak topit? To si netroufám radit, nebo hodnotit, ale taková rustikální litinová kamna uvnitř obýváku, to musí být paráda.

Litinová kamna, stejně jako každá jiná, zajišťují především teplo. Ale jde i o duši a zážitek pro oko. Litinová kamna mají ve srovnání s jinými typy kamenspousty výhod.

  • Klidně topte v litinových kamnech a buďte si jisti, že se jen tak nepoškodí. Žádný tenký plech, nebo křehká keramika. Poctivá litinová kamna vydrží i hrubější zacházení.
  • Viděli jste už propálená kamna? Prostě když rozpálíte oheň co to jde a plech se zkroutí, či propálí? To litinová kamna nikdy neudělají. Topte jak chcete, ale takovou teplotu nevyvinete.
  • Litina je bezvadný materiál i proto, že drží naakumulované teplo ještě dlouho po vyhasnutí ohně.
  • Litinová kamna můžete používat doma, na chatě či chalupě, prostě všude, kde chcete vidět krásu a přitom mít teplo. Důležité samozřejmě je, jak velký prostor se chystáte vytopit. Celý byt? to by asi byl problém. Ale jako doplňkový zdroj tepla jsou litinová kamna dobrá volba.

Litinová kamna mají i nevýhody

Abych jen nechválil, nechci zamlčet i hlavní nevýhodu, jakou litinová kamna mají. Jakkoli to zní divně, litina je dost křehký materiál. Kdybyste bušili kladivem do ocelového plátu, možná naděláte nějaké rýhy, trochu to ohnete, ale to je všechno. Zkuste to s litinou, a naděláte z ní střepy. Normálně se to rozletí na kusy.

S tím souvisí i teplotní šoky. Nevím, jestli jste už někdy třeba nalili horkou vodu do vychlazené sklenice. Já jo :-). Samozřejmě se rozletěla na kousky a já byl politý horkou vodou. Litinová kamna také nemají náhlé změny teplot v oblibě. Pokud tedy zapalujete v kamnech třeba při příjezdu na chatu uprostřed zimy, zkuste nejprve zapálit menší plamínek – papír, pár třísek apod. Jakmile se litina trochu zahřeje, můžete bez obav začít topit. Litinová kamna se vám pak odmění krásou, teplem, nostalgií, jak si vyberete.

Gelové nehty

Pátek, Říjen 26th, 2012 | Permalink

Gelové nehty poprvé

Tak jsme byli na návštěvě u našich kamarádů. Grilovalo se, já něco dal na kytaře, hlavně pinčes nás bavil, prostě príma relax na konci babího léta. Moje drahá Eliška ale přišla na to, že kamarádka právě sehnala novou práci jako manikérka. Tedy doufám, že to říkám správně. Prostě upravuje nehty, lakuje, dělá gelové nehty a tak. A jelikož má može žena s nehty permanentní potíže, tak si usmyslela, že tu návštěvu zneužije ke svému zkrášlení.

Chlapi a děti tedy poskakovali okolo ping-pongového stolu zpocení jak hlodavci domácí, a děvčata trávila svůj čas v obýváku, kde kamarádka zúročovala své zkušenosti na pacičkách mé ženy. Tedy – když Eliška poprosila, jestli by jí Jana neudělala nehty, měl jsem dojem, že půjde jen o zastřižení, pilníček a to je všechno. Ale ona se do toho pustila pořádně a tak má Eliška poprvé (alespoň pokud už nemám úplnou sklerózu) gelové nehty.

Gelové nehty? Pro mě novinka.

Musím říct, že když jsem slýchal, že si nějaká baba (jsem na Moravě, takže baba tu není nic hanlivého, spíš naopak) dala udělat gelové nehty, představoval jsem si, že má takové ty dlouhé drápy, lesklé, nebo nějak divoce barevné, ale spíš jsem měl prostě představu nějakého dravého ptáka.

Gelové nehty, jaké jsem pak uviděl na mé drahé polovině, ty my ale vyrazily dech. Žádné dlouhé pařáty, žádné barevné metalýzy, nic nepřirozeného. Naopak – krásné nehtíky, ošetřené, neroztřepené, symetrické, ale hlavně krásně zdobené. Já jsem člověk, který se rád diví a rád žasne. I nad prkotinou, jako jsou, pro někoho běžné, gelové nehty. Janina nakreslila úplně úchvatný květinový vzoreček na každý nehet. Ruční práce, takže co nehet, to originální umělecké dílo. Úplně mě překvapilo, že nepoužívala žádnou šablonu, ale prostě to desetkrát nakreslila. Dokonce ani nepoužívá žádné zvětšovací sklo, nebo lupu. Všechno jenom vlastní oči a pevná ruka.

Včera jsme šli do města a potkali jsme dvě kámošky. Chvilku jsme se bavili, že jdem k holiči, a jestli třeba neznáme někoho známého, kdo by nás ostříhal doma, že je to levnější. „To sice neznáme“, říkám já na to, „ale zase jsou tu jiné profese“ a zvedl jsem ruku mojí Elišky s gelovými nehty. A musím říct, že byla velká pochvala.

Takže shrnuto: jakmile bude na jaře pinčes, budou i gelové nehty. Jo a Jani – jestli tohle čteš, tak máš u nás ještě palmáre :-)

Hollister

Pondělí, Září 24th, 2012 | Permalink

Oblečení Hollister

Kdo máte dorůstající děti, nebo přímo puberťáky, asi řešíte stejné problémy s oblečením jako my. „Mami, tati, já potřebuju novou košili, tričko, mikinu„. Ale pozor – v dnešní stereotypní době, kdy každý spolužák má hadry z Kenvela, CA nebo NewYorkeru není jednoduché takový požadavek uspokojit. Takže nějaké standardní řešení moc neobstojí. Dlouze se pak jezdí po městě, nebo sedí u Internetu a hledá se, co by tak chlapečkovi vyhovovalo. A tak jsem nedávno objevili Hollister.

Tričko Hollister s potiskem

Pryč jsou doby, kdy se sehnaly trička bez potisku. Teď jsou všude lebky, divné nápisy v cizáckých řečech a nesmyslné změti interpunkčních znamének. Originální tričko Hollister s vtipným potiskem je to, co by mohlo nároky našich mladíků uspokojit. Na internetu jsou k vidění desítky vtipných potisků, případně i bez potisku. Dokonce si můžete vytvořit vlastní návrh potisku a nechat si ho natisknout na Hollister tričko. Motivy na trička Hollister jsou různé, ať už vtipné nápisy, obrázky a nebo kombinace obou. Zase se mi tam sice pletou ty cizí jazyky, ale mladí už si to umí přečíst a přeložit.

Hollister mikiny, kalhoty, bundy a další

Hollister umí dát potisk na mikiny, bundy, kraťasy nebo si pořiďte malé dárečky – hrníčky, plyšáky, pivní tácky, atd. Orginalita dárku Hollister je zaručena, když třeba darujete hrneček se jménem obdarovaného. Já pivo moc nepiju, ale umím si představit radost pivaře, který se pochlubí vlastním originálním pivním táckem Hollister. To už je mi bližší nějaká podložka pod myš, nebo originál Hollister tričko třeba s mojí fotografií.

Hollister pro firmy

Bylo by zajímavé zjistit, jakou množstevní slevu bychom dostali při firemní objednávce třeba triček Hollister, mikin nebo dalšího textilu podle libosti. Ale kdo má firmu, řeší občas propagační předměty – firemní hrníčky, propisky a další doplňky dle libosti. Proč je nenechat potisknout motivem Hollister? Já třeba jsem přímo sběratel reklamních a firemních triček, ale Hollister zatím nemám ani jeden :-(. No, uvidíme, jak jezdím školit po firmách v republice, jestli se třeba někde nedočkám.

Pohřební proslov

Sobota, Červenec 7th, 2012 | Permalink

Pohřební proslov mým rybičkám

aneb

Jak jsem potkal ryby

Od chvíle, kdy jsem dostal od souseda akvárium a zkusil jsem si založit vlastní avárko, jsem si našel nového koníčka. Nejsem tedy žádný velký akvarista, natož nějaký odborník, jen se rád koukám a užívám si ten klid a tu pohodovou atmosféru.

Při zakládání jsem sice udělal spousty chyb, ale žádnou nějak fatální. Kytičky začaly růst jedna radost, dokonce i víc než jsem čekal, takže co 14 dní jsem musel prostříhávat celou džungli a vyhazoval jsem náruč zeleného. Nákup rybiček také nebyl stoprocentní, ale co jsem pořídil, to si vzájemně vyhovovalo. Tedy až na pár výjimek, jako třeba u samičky Cichlidky Kakadu, která nedožila ani druhého dne v akváriu. To jsem měl fakt pohřební náladu – moje první uhynulá rybka.

Smrt krásných ryb

Vím, že by v nadpisu mělo být srnců, ale ti mi neumřeli. Zato rybičky jo. A jelikož tohle je pohřební řeč mým rybičkám, tak nejde ani o jednu ani o dvě, ale rovnou všechny rybičky :-(

Už vím, proč se doporučuje ve všech diskuzních fórech o rybičkách, aby se používalo nářadí jen a pouze pro akvaristiku. Tedy ne žádné speciality – stačí obyčejný kyblík. Jenom by se neměl používat k vytírání, k malování, míchání chemikálií apod. Jak asi tušíte, takový kyblík jsem neměl. Normálně mi celou dobu sloužil náš jediný kýbl na podlahu. Měnil jsem s ním vodu 2x týdně a nikdy žádný problém. Po výměně jsem vždy hned nasypal rybičkám papání, abych utlumil ten stres, který s tím mají spojený.

Poslední výměna vody ale skončila katastroficky. Ano – vodu jsem vyměnil, rybičkám nasypal, ale netušil jsem, že jsem jim přichystal hostinu vpravdě pohřební. Prostě když jsem se po 2 hodinách šel podívat na rybičky, vypadalo to u nich jak na konci westernové přestřelky – všechny do jedné mrtvé. Jasně, že mi to vehnalo slzy do očí. Hlavně sameček bojovnice pestré byl můj kamarád.

Žádné pohřební řeči

Přišel jsem na tragickou chybu, které jsem se dopustil. Do kyblíku zřejmě ukáplo něco z Domestosu, což rybičkám naprosto nesedlo.  Začínám tedy znovu. Výhoda je, že už nezopakuju chyby začátečníka. Tedy určitě ne všechny. Už mám naaranžovaný kořen a skalku, nasypané dno a zasázené kytičky, jelikož některé tu genocidu přežily. Jen co se mi květinky trošku rozrostou, začnu i zarybňovat. První budou asi neonky a nový bojovník.

Ale hlavně, protože už si nechci chystat další podobnou pohřební řeč, si koupím ten kyblík!!!

Manželské postele

Neděle, Červen 24th, 2012 | Permalink

Kvalitní manželské postele

Je to tak – třetinu života člověk prospí. A i když třeba já přes noc pracuju na svých projektech, takže tu třetinu trochu krátím, přeci jen spát musím taky. Za svobodna mi stačil menší rozkládací gauč – 1,5 lůžka se tomu říkalo. Ale jasně, že když jsem se oženil, začal jsem se zajímat o manželské postele. Tedy ne, že by to byla vysloveně nutnost. Naopak bylo fajn, když jsme se mohli namáčknout na úzký gauč, ale erotika taky není všechno a časem začne pohodlí chybět že?

Letiště místo manželské postele?

Naše první manželská postel bylo vlastně letiště. Navíc ještě z druhé ruky na inzerát. Nicméně bylo pohodlné a široké, mělo úložný prostor a bylo docela zachovalé. Takže nám sloužilo asi 5 let a byli jsme spokojeni. Jenže po té době se už pomalu rozpadalo. Občas se rozpadlo nějaké kování v mechanizmu otevírání toho úložného prostoru, matrace byly už řádně proleželé a vůbec letiště celkově morálně zastaralo. Pak jsme se chystali přestěhovat a tak jsme začali uvažovat o pořízení nějaké manželské postele a naše staré letiště důstojně pohřbít.

Do nové manželské postele!

Tak jo – objevili jsme takový neznačkový obchod spolu s výrobou, který se na manželské postele přímo specializoval. Náš sen byla manželská postel v severském stylu – masivní sloupky, solidní dřevo, sukovitá borovice. A přesně takovou jsme viděli a hned nám padla do oka. Stály tam vedle sebe dvě manželské postele, v zásadě stejné, jen jedna byla trochu širší než druhá. A že byla jen o pár korun dražší, než ta užší, rozhodli jsme se pro ni.

Pár dní na výrobu, dokoupení matrací (rošt byl v ceně), pak kamarád s dodávkou a mohli jsme se počítat mezi hrdé majitele nové manželské postele. Postel byla v demontu, takže jsme si jí skládali sami, ale bylo to naprosto jednoduché, takže večer jsme si mohli po letech manželství poprvé lehnout do naší vlastní manželské postele. To už je ale zase dávno a všechno je jinak.

A jsme zase bez manželské postele.

Museli jsme se před dvěma roky přestěhovat do levnějšího (a taky přiměřeně menšího) bytu, kde jsme zjistili, že se budeme muset obejít bez manželské postele. Ať jsme to vymýšleli jakkoli, prostě se do našeho obýváku nevešla. Je to těch pár centimetrů, o které jsme si ji vzali původně širší :-(

No nic – z manželské postele jsme si nechali jen matrace a kostra šla do sklepa. Každý večer zpřehážeme obývák, uděláme z něj ložnici (rozložíme prostě matrace vedle sebe) a jde se spát. Nic proti tomu – spíme na měkkém a zvykli jsme si. Jen si tak občas, když se zvedám ze země, říkám, jestli neznáte někoho, kdo zužuje manželské postele, nebo kdo by vyměnil postel širokou 2 metry za nějakou užší.

Listopad 2017
Po Út St Čt So Ne
« Led    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930