Obyčejnej chlap

1. Já chtěl bych básníkem být. Slovo k slovu verše psát.
Svoje city zachytit, na papír své srdce dát.
Oči tvé jsou sladký med sebraný od lesních včel.
Do těch já jsem spadl hned jak je prvně uviděl.

R: Jsem však jen
obyčejnej chlap co ho občas bolí záda,
co je nade všechno rád, když ví, že ho máš ráda.
Co miluje tvůj smích, tvou blízkost i tvoj dych,
ale nevím jak bych do veršů to skládal.

2. Kdybych tak byl flétnista. Stačilo by flétnu mít,
potom bych ji dojista jen pro tebe nechal znít.
Slyším hudbu ve tvém jméně, je to píseň dávných dob,
co hrá muž jediné ženě, své první i poslední.

R: Jsem však jen
Chlap co sotva pískne na píšťalku z proutí,
co kdyby držel flétnu, jen si prsty zkroutí.
Co stačí mu jak věno jen to tvoje jméno
a slyší píseň, když se směješ, když se rmoutíš.

3. Jako malíř před plátnem s paletou a štětcem stát,
maloval bych nocí dnem vše, co na tobě mám rád.
Tvoje vlasy, ruce, tvář, i to jak se usmíváš.
Zachytil bych tu tvou zář, všechnu krásu co jen máš.

R: Jsem však jen
chlap co ani neví co je aprikot či lila.
Všechna moje plátna zůstala by bílá.
A tak kreslím si tě ve snu, když do polštářů klesnu
a chtěl bych abys u mě vždycky byla.

4. Rytířem já kdybych byl, u tvých dveří držel stráž,
s koněm na zteč vyrazil jen když se na mně podíváš.
Hrdě hájil bych tvou čest a růže z okna hozená
za můj meč a nebo pěst byla by jediná odměna

R: Jsem však jen
obyčejnej chlap, co nemá koně ani meče
a o rytířích snad si kdysi něco přečet.
Já pro rytířskou slávu nedělám si hlavu.
Jen před tebou chci s růží v ruce klečet.

Jsem jen obyčejnej chlap.

Listopad 2017
Po Út St Čt So Ne
« Led    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930