Ten, kdo kráčí pod hvězdami

     D                       A                         Hmi             F#
1. I ten, kdo kráčel ke hvězdám, leží pohozený v trávě
G                A                     Hmi
jak dětská sbírka starých desetníků.
D                        A                               Hmi         F#
Se svým snem zůstal sám, jak lžička ve vypité kávě,
G                  A                       Hmi
jak žebrák s prázdnou dlaní na chodníku.
D                                    A
Chtěl hvězdu pohladit a pořezal si dlaně
Hmi           F#                   G             A
a střípky z hvězdy se mu zanítily v ráně.
G        D     A       Hmi              A            Hmi
Místo cest společných všude jen zákaz vjezdu.
Hmi           F#          G          A             G      D   A Hmi A Hmi
On dýchá do dlaní, zahřívá hasnoucí hvězdu.

2. I ona klečí na betoně, před sebou pár lesklých mincí
a oči odvracejí kolemjdoucí.
Chtěla by dýchat pro něj, dát ruku svému princi,
znát lásku a ne jenom prázdný soucit.
Spíná ruce poloprázdné, kolena sedřená do krve.
Ví, že její hvězda hasne dnes, tak jako poprvé.
Klečí dál, smířená, se slzou na řasách.
Z vlasů si vyčeše vychladlý stříbrný hvězdný prach.

3. Bloudí po prázdném bytě ukrytí za záclonami,
trápí se myšlenkami co by kdyby.
On umírá na úbytě, ona žije vzpomínkami
na jeho dávné nevyřčené sliby.
Smáčí si svoje tváře vodou z pod přivřených víček,
listuje snářem, místo hvědy jen pár svíček.
Pohozen ve trávě přísahá bezhlavě – nikdy se naděje nevzdá.
Čeká až vyjde mu hvězda.
Čeká, že vyjde mu hvězda.

Listopad 2017
Po Út St Čt So Ne
« Led    
 12345
6789101112
13141516171819
20212223242526
27282930